Proměna

14 Kvě 2019

Proměna v objektivu. Okem fotografky Dary Kuźmic

Častokrát z kouta místnosti nerušeně koukám a pozoruji proces proměny žen.  A dokumentuji objektivem fotoaparátu momenty. Momenty, které se nikdy nevrátí. Momenty, které připomínají. Připomínají, jak to všechno začalo, mezičas a taky blížící se finále. Fotografie, které vás hodí pocitově přímo na startovní čáru, kde byly emoce plné strachu a obav, co bude dál. Velké holky, jak je určitě můžeme nazývat, se od prvních společných dní dostávaly navzájem do bližších společných vztahů. Potkávaly se čím dál tím více častěji a jejich vztahy jsou na bázi kamarádství. Setkávání se stalo uvítacím rituálem objímáním a loučením taktéž. A nejen samotné finalistky, ale s celou pečující skupinou žen, které se z neznámých staly přáteli, které mají jediný společný cíl a to, aby finalistky, velké holky, byly změněny tzv. bez skalpelu, a to od samých základů. O čem je tady vlastně řeč? O základech, které ženy nastolily ve svých hlavách. Znamená to, aby uvěřily v sebe samé. Svým objektivem zcela reálně dokumentuji jejich vnitřní mentální nastavení. Od prvního setkání při castingu, kdy jejich smýšlení o jejich vzhledu zatlačovaly slzy, některé i upustily na povrch tváře, jsem mohla zcela jasně vidět tu obrovskou potřebu chtít „s tím“ něco udělat. Avšak život se točí častokrát primárně kolem povinností okolo dětí, domácnosti a sebe ženy upozadí. Na castingu seděly na židličce s dlaněmi pevně sevřenými do sebe a prezentovaly svůj příběh. Nervozita jim byla zcela blízká. Komise několika žen měla rozhodnout o výběru právě nich samotných, posléze právě vybrané ženy budou moci najít odrazový můstek k jejich proměně. Čtyři z nich se ocitly ve fázi, kdy jejich kapička naděje byla naplněna. Nastal začátek něčeho, co netušily, že bude pro jejich vnitřní pocit tak zásadní. Nastal čas práce s psychikou, aby byla posílena na úroveň tahouna v jejich cestě. Cestě, kterou si hluboce přály, ale neznaly defacto směr k cíli. Ten byl určen skupinou 15 žen, které se stmelily v jeden tým starající se vždy o jednu jedinou princeznu na cestě stát se královnou.  Královnou ve své mysli, aby korunka zářila na míle daleko. Postupně se přidávaly dílčí úkoly, které ženy plnily, aby krůček za krůčkem měnily i zevnějšek. Jejich postava zesilovala se svaly, které si postupně tvořily při pravidelném cvičení. V moři potu, ale šťastné opouštěly tělocvičnu. Častokrát reagovaly posléze esemeskami, jak šťastné jsou. Ano, šťastné byly už proto, že „to něco“ začaly dělat. To něco znamená, začaly dělat něco pro sebe. A začít je asi ten největší úspěch. Jeden krok. A další krok. Rozhodnout se pro cvičení. Dále pak pro péči o sebe. Mít ráda své vlasy. Začít se o ně starat. Pravidelně se věnovat své pleti. Mít chuť ji ráno nalíčit, aby byla upravená. To je krása. To je radost. Občas přes všechno ostatní, co se v našich životech děje, zapomínáme na sebe. Okrádáme se o úžasný pocit oblékáním spodního prádla, které se nám líbí. Které nám sluší. Které nás ráno nastartují v naších myslích. My ženy, většina z nás, má potřebu se líbit. Ale v daném okamžiku života se vypaří dávka odvahy si dopřávat i pro sebe, nejen pro ostatní. Svými fotkami jsem zaznamenala průběh nejen vzhledu, ale i emocí, které tuto proměnu provázely. To je to podstatné – začít a vydržet. Najít bod, najít den, najít hodinu, kdy začneme. Proces této proměny je o obrovské podpoře dílčích částí této mozaiky, která utváří nový obraz ženy. Možná bych mohla říct, že spíš než nový obraz žen, jde o sundání nasbíraných slupek, kterými se za celá léta tyto ženy, a myslím, že to má většina z nás, pokryly, až úplně zakryly naši skutečnou nádhernou tvář. Protože tvář a oči jsou bránou k naší duši, která je občas bolavá. Vše začíná od nitra. A končí jiskřičkami v očích.

Myslím, že mise byla splněna. Je mi ctí fotografovat tyto ženy jako královny. Protože ony se jimi staly. A proces focení je ukončení celého procesu, kdy se ony samy sobě líbí.

Při focení vedu každou klientku k pózám a náladě, která umocňuje jejich přirozenost a krásu. Vnímám ženu, každou, kterou potkávám, jako světový originál. Tento pocit vkládám do fotografií, které zachycují ženskost s puncem výjimečnosti. Líbit se je od nepaměti přirozená touha každé z nás. Fotografováním lidí chci vyjádřit svůj úhel pohledu na krásu, emoce a zvěčnit své vnímání osobností jako jedinečných originálů. Specializuji se na focení žen věku 40, 50 i 80 let. Protože moje motto zní: každá žena je krásná, jen jí to musí občas někdo připomenout.

Dara Kuźmic, fotografka

+420 732 229 660

www.darakuzmic.cz

Koupit vstupenku Galavečer ?>